z HISTORIE


Čeňkova Pila Vodní elektrárna Čeňkova pila Vodní elektrárna Vydra
Čeňkova Pila (641 m n.m.)Dobová pohlednice Čeňkovy pily

    je osada na soutoku řek Křemelné a Vydry, pojmenovaná podle obchodníka se dřevem, Čeňka Bubeníčka, který zde v letech 1868-70 postavil skutečnou pilu na zpracování dřeva ze šumavských lesů. Dřevo se tehdy vázalo do vorů a plavilo po řece Otavě, jež vzniká právě soutokem již zmíněných řek, dále do Vltavy a do Prahy. V osadě se nachází dodnes funkční vodní elektrárna Čeňkova pila vybudovaná v r. 1912 (národní technická památka) a vodní elektrárna Vydra z let 1934-1938. Místo je rovněž známé pobytem Bedřicha Smetany, který v r. 1867 společně s přáteli dirigentem Národního divadla M.Andrlem a vychovatelem Bubeníčkových dětí L.Procházkou zasadil na pravém břehu Otavy tzv. Smetanův smrk. Zde údajně získal i inspiraci pro úvodní motiv symfonické básně Vltava. Osada Čeňkova Pila je východiskem naučné stezky Povydří, vodáckého sjezdu řeky Otavy a mnoha turistických, cyklistických a lyžařských tras.

 

Původní generátor vodní elektrárny se točí dodnesVodní elektrárna Čeňkova pila

    má svůj počátek v r. 1908, kdy byla v původní pile, která zpracovávala především dřevo z lesních kalamit (1863 a 1870) instalována tři vodní kola pro pohon dřeva a dřevoobráběcích strojů. V r. 1912 byla pila z rozhodnutí města Kašperské Hory přestavěna na vodní elektrárnu, která byla na tehdejší dobu moderně vybavena např. samočinným regulátorem napětí. Francisova horizontální turbína firmy Voight se dodnes nachází ve zděné kašně s věžičkou vedle strojovny. Původní roční výroba 500 MWh (stačila na zásobení města Kašperské Hory elektrickou energií) klesla od r. 1948 na 90 kW. Téměř původní elektrárna je stále v provozu (vyrobená energie se předává elektrárně Vydra).

 

Vodní elektrárna VydraVodní elektrárna Vydra

   se začala stavět v r. 1937 podle projektu ing. Karla Koska. Elektrárna využívá vodní síly Vchynicko-Tetovského kanálu, který v letech 1799-1801 vybudoval schwarzenberský inženýr Josef Rosenauer.Kanál obcházel kamenité koryto vydry a sloužil pro plavení dříví ze Šumavy (po Křemelné a Otavě) až do Prahy. Voda z kanálu je pak podzemím vedena do akumulační nádrže a odtud spádem 240 m na turbínu elektrárny. Dnes je elektrárna funkční technickou památkou a muzeem s veřejně přístupnou expozicí “Šumavská energie”.. Roční výroba elektrické energie dosáhla v r. 1995 30 mil Kwh. Průměrný roční výkon elektrárny je 6,4 MW.